Paměť, na kterou se dá sáhnout. Pomníky, památníky a připomínání si minulosti

Stáhnout v PDF
Stáhnout v DOC

„Skutečná minulost je to, co po sobě nezanechá žádnou památku.“

Heda Kovályová[1]

 Klíčové otázky

  • Které události minulosti si máme připomínat?
  • Jakými způsoby si můžeme připomínat místa spojená s důležitými událostmi minulosti?
  • Jak se mohou lišit podoby a sdělení různých památníků?

 Úvodní text

Čas letí, prostor zůstává. Něco z toho času v prostoru ulpívá. Budovy přečkávají staletí, ještě dnes si můžeme sáhnout na staré patníky, které určovaly cesty i lidem dávno zemřelým, zapomenutým. Takový kámen patří do dob minulých i současných, ale co nám o dávných časech dovede prozradit? Pokud k nám vůbec hovoří, pak jazykem, kterému nerozumíme. Až lidé mu mohou vtisknout význam, kterému budou další lidé rozumět a díky němuž se upamatují na události, jejichž byly kameny a místa svědky. Těmito místy a kameny jsou památníky a pomníky. Přítomnost určuje, které pomníky se nově postaví nebo které ze starých pomníků se nechají stát. Pomníky nám prozrazují mnohé nejen o minulosti, ale také o současnosti a našem postoji k minulosti. Postavit takový pomník ovšem není jen tak. Důležité je si dobře promyslet, kde pomník postavit, a jak ho koncipovat, co k němu napsat, co z historické události zobrazit a co ne, na co upozornit. Každý památník pak sděluje o minulosti něco trochu jiného a každý na nás jinak působí. Řada památníků a pomníků na našem území připomíná období holocaustu.

Pracovní materiál č. 1

I[2] Památník obětem holocaustu na místě někdejšího starého židovského hřbitova, Ústí nad labem

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

II[3] Stolpersteine – Kameny zmizelých před domy, kde pobývali lidé, kteří později zahynuli při holocaustu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

III[4] Památník Šoa Praha

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

IV[5] Terezínský rodinný tábor v Osvětimi-Birkenau, zachovaná torza domů, kde pobývali českoslovenští židovští vězni

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V[6] Pinkasova synagoga v Praze – památník obětí holocaustu (jména českých a moravských židovských obětí holocaustu napsaná na stěnách synagogy)

 

 

 Pracovní materiál č. 2

Pomník Stručný popis pomníku (max. 8 slov) Na co konkrétně nás upomíná/Co vyjadřuje Kde je umístěn (např. uvnitř budovy, na místě vyhlazovacího tábora atp.) Pocity, které ve vás vyvolává (u každého pomníku zvolte 2 – 3 slova)
I
II
III
IV
V

 Metodická část

  • Časová dotace: 45 minut, doporučujeme vyučujícím upravit pracovní materiály podle schopností jejich žáků, stejně tak volit a měnit učební strategie a metody podle pedagogických zkušeností a možností
  • Způsob práce: práce s fotografiemi, práce ve dvojicích, samostatná práce, písemné či výtvarné zpracování
  • Klíčová slova: připomínání holocaustu, paměť místa, místa paměti, památník
  1. Na úvod lekce požádejte studenty, ať si na papír poznamenají právě pět historických událostí vážících se k českým zemím (z jakéhokoliv období), které jim připadají obzvláště důležité.
  2. Potom se jich zeptejte, zda by byli schopni k těmto událostem napsat konkrétní místa, které se k nim vážou. Po chvíli se jich zeptejte, zda na těchto místech jsou dané události nějak připomínány. Vyzvěte studenty, aby se s ostatními podělili o některé ze svých postřehů.
  3. Sdělte studentům, že se nyní zaměříme na jednu dějinnou událost – a to holocaust v českých zemích. Pokud jste o tom už nemluvili v bodě 2, zeptejte se jich, jaká místa se v České republice mohou k holocaustu vázat. Napište tato místa na tabuli/flipchart a ptejte se studentů, co konkrétně se na těchto místech dělo a čím jsou důležitá.
  4. Ukažte (například promítněte) studentům fotografie pomníků spojených s holocaustem v českých zemích (viz Pracovní materiál č. 1). V této fázi studentům nesdělujte, kde jednotlivé památníky jsou. Studenti mají za úkol ve dvojicích vyplnit tabulku (viz Pracovní materiál č. 2). Posléze se jich zeptejte, jak tabulku vyplnili (zaměřte se především na sloupeček „Na co konkrétně nás upomíná/Co vyjadřuje“ a „Pocity, které ve vás vyvolává“).
  5. Potom studentům sdělte, kde pomníky skutečně jsou (I – Pomník obětem holocaustu na bývalém židovském hřbitově v Ústí nad Labem; II – jeden z tzv. Stolpersteinů neboli Kamenů zmizelých v Králodvorské ulici v Praze; III – pomník a návrh pomníku v areálu Nádraží Praha-Bubny, odkud odjížděly transporty do Terezína; IV – Terezínský rodinný tábor v Osvětimi-Birkenau; V – Pinkasova synagoga v Praze – památník obětem holocaustu). Zeptejte se jich, jak na ně působí, který se jim líbí nejvíce a který nejméně a proč.
  6. Zeptejte se, zda si studenti myslí, že je dobře, že na těchto místech pomníky jsou, zda jim připadají tyto pomníky vhodné, popř. co by na nich změnili.
  7. Na závěr vyzvěte studenty, aby zkusili na papír každý sám popsat či nakreslit pomník, který by umístili na nějaké místo spojené s holocaustem (nemusí se jednat o konkrétní místo, postačuje např. „dům, kde bydleli židovští občané před deportací“, „dům, kde sídlila firma vlastněná židovskými majiteli“ atp.). Diskutujte nad jejich návrhy.


[1]               Heda KOVÁLYOVÁ. Na vlastní kůži. Praha 1992, s. 14.

[2]              Foto: Tereza Saková

[3]              Foto: Tereza Rejšková; více o Stolpersteine a Markétě Auerbachové zde.

[4]              Foto: Matěj Stránský/Památník Šoa Praha. Více o památníku zde.

[5]              Foto: Martin Šmok

[6]              Foto: Židovské Muzeum v Praze